
„Divadelní fotografie tvoří jeden ze základních prostředků pro poznávání historie divadla.“ (Dříve Institut umění – Divadelní ústav). Vzniklé fotografie mají nezaměnitelnou estetiku danou prvky celého divadelního týmu, atmosférou při tvorbě a hlavně fotografkou/fotografem. Tento průsečík dodává fotografiím dokumentární hodnotu. Dopomáhá tomu i okamžik, kdy se fotograf/ka stává absolutním divákem, v závislosti na tom, jak moc se jím stát chce.
Cítím potřebu připomínat tyto teze, protože vnímám určitý úbytek hodnoty fotografky/fotografa, který je tvořen jak využitím fotografie čistě k propagačním účelům, tak velmi častým neoznačováním autorství. Výstava divadelních fotografií je tvořena okamžiky, kdy se můj fotoaparát, v průběhu studií Audiovizuální tvorby a divadla na JAMU, potkal s divadlem. Při každé zkušenosti jsem přistupovala k fotografování jiným způsobem, který je popsaný pod každou skupinou fotografií.
Barbora Kučerová