Asi divadlo, babi

STÁŘÍ NENÍ PRO SRABY

,,Usmívej se na sebe. Zastrkávej si tílko do kalhot. Pořádně se najez”. Zásadní věty, které nám prarodiče opakovali nebo opakují doteď.

Dnešní svět je příliš rychlý na to, aby se moudrost předávala z generace na generaci, no ne? A tak děda jenom sedí u televize a nadává. “Ta moderní hudba je nesnesitelná” a “ten kovid vymýšleli x let aby strašili lidi”. A babička čeká, až ji přijdeme navštívit, zatímco se o ni starají cizí lidé. Samota není úplně to nejlepší. Anžto doma je doma.

Není to přece naše vina. Naše doba nepočítá s tím, že se budeme o někoho starat a každý den o něj pečovat. A navíc, ,,na staré lidi není hezký pohled”. 

Text, složený z různorodých fragmentů, které spojuje jedno: vztah dnešní společnosti k seniorům.