Co se stalo, když Maryša zabila manžela

Je jen málo českých dramatických textů, které by byly tak obecně známé jako Maryša bratří Mrštíků. Bylo nepravděpodobné, že by byť jeden z asi čtyřiceti diváků sedících v Řetízku nebyl obeznámen s dějem této klasiky. Možná i proto si Maryšu vybrala Barbora Špačková jako odrazový můstek své závěrečné práce na KATaPu, kterou nazvala jako otázku – Maryšo? 

Během třiceti minut se její výstup pohybuje mezi performancí, hereckým showcasem a přednáškou, ve níž divákům vtipnou formou připomíná děj původní hry a následně na něm staví dále. Performerka hledá paralely mezi vlastním životem, osudem své babičky, životem Maryši i příběhem Marie Turkové, podle níž bratři Mrštíci drama napsali. Značně jej upravili, neboť Marie svého manžela neotrávila, ale prožila s ním přes třicet let dlouhé manželství. Autorka nabízí i vysvětlení, že tak učinili proto, že jeden z bratrů v životě Marie figuroval v pozici Francka. Performance se však nejvíce zabývá tím, co je v původním dramatu opomíjeno – jak příběh pokračoval? Maryša končí na vrcholu, nedozvídáme se, co se manželovražedkyni stalo, jak se k ní vesnice zachovala. Co bylo s dětmi – jinak v textu téměř zapomenutými? Jejich situace je obzvlášť tragická, macecha jim právě otrávila otce. 

Jak jsem zmínil, performance střídá formy, přece jen se jedná o závěrečnou práci. Na začátku performerka přichází a sama sebe objímá, z objetí postupně přechází do škrcení. Tato pomalejší a vážnější linka však brzy ustupuje a dění nabírá komičtější ráz. Performerka dokázala vtipně a nápaditě převyprávět Maryšu, vzpomenout na bývalého přítele a vzít diváky na výlet k hrobu Marie Turkové. To vše zvládla téměř bez rekvizit – Vávru otrávila imaginárním jedem vysypaným do pomyslného hrnečku, na cestu na Moravu si zabalila pouze dřevěnou židli přehozenou na záda jako batoh. 

Na závěr se zastavila u rozdílu mezi skutečným příběhem a dramatickým textem. Je etické takto drasticky změnit lidský osud pro umělecký zážitek? Marie Turková drama znala, věděla, že byla jeho předobrazem. Co si o tom myslela? Na svůj náhrobek si nechala napsat „Napsáno drama – prožito větší.“ Co by na tento epitaf řekla divadelní Maryša? Je příznačné, že performance, jejíž název tvoří otázka, nabízí spoustu otázek a méně odpovědí. Tak co, Maryšo? Co by na to řekly děti?

Adam Zelinka

Maryšo?

foto: Julie Dolejšová