Zasrané scény aneb Divadlo jako zažívání

Nepřijde vám, že herci a herečky dostávají na této škole až příliš mnoho prostoru? A že režisérské vize jsou ty jediné vize, které jsou brány vážně? Rozškatulkovanost jednotlivých kateder dokonce podpořil i loňský ročník festivalu NADAMU – každý hezky do svého okýnka… Změna musela opět přijít zezdola a disentové Katedře gastronomie se podařilo ukuchtit větší lahůdku než leckomu z Libeře.

Zmíněné uskupení v sobě spojuje studentstvo druhých ročníků ze studijních programů Scénografie a Režie-dramaturgie činoherního divadla. Kromě přátelství a lásky k jídlu tento kolektiv samozřejmě spojuje také stěžejní profesní vztah, který se ale pro tuto příležitost obrátil naruby. Čtveřice režisérů (Marko Đurović, Luisa Marie Marešová, Jakub Novotný a David Zbořil) sice pro Scénické sraní připravili osm krátkých textů, ale jednotlivé scénky campově amatérské besídky režírovali právě scénografové a scénografky (Ester Holá, Šimon Javorský, Jolana Prášková, Matěj Trefný a Max Warman). O nevídané herecké výkony připravované takřka na koleni se pak postarali všichni společně. Přiznaný amatérismus a nevyumělkovanost se propsaly i do scénografie, které v každém z výstupů vévodí dvě záchodové mísy.

První čtyři scénky interpretovali části her známých světových dramatiků – konkrétně Brechta, McDonagha, Ibsena a Ionesca. Jelikož se skutečně jednalo o pouhé střípky jednotlivých her, diváckému zážitku často chyběl určitý kontext. Druhá čtveřice scének už byla podstatně zajímavější, jelikož se jednalo o autorské texty se začátkem a koncem. Dostalo se na konverzační drama o alkoholismu, horor s obřím škrtičem, absurdní grotesku o práci v korporátu a zelených knedlících a závěrem na komedii, ve které se dva Srbané dohadují o nejlepším českém pivu. Neformální atmosféru umocnil také úvodní přípitek, soutěže o panáky a zvuky prdů, kterými se každá scénka spláchla. Katedra gastronomie Scénickým sraním definuje chybu jako integrální součást tvůrčího procesu i výkonu. Vzniká tak svébytný příspěvek do žánru ’so bad it's good’ a sranda k posrání, ve které není nic mimo mísu.

Jan Hurta

Scénické sraní

Foto: Jakub Klíma